šarplaninec

Říká se mu rytíř s něžným srdcem

Bylo to krátce po bombardování Srbska Američany, když jsme seděli my, dva čeští majitelé a chovatelé šarplaninců, v domě velmi známého srbského chovatele a rozhodčího Dragana Drndarského poblíž Bělehradu a dohadovali se, jaký šarplaninec vlastně je. Hlavně my dva, tedy já a ing. Scheuch. Zatímco on tvrdil, že šarplaninec by se i v českých podmínkách měl chovat jako na pastvinách v Srsku, tedy být silný, tvrdým psem, nezávislým na pánovi, já měla jiný názor a zkušenosti - tedy že dokáže být nejen strážcem, ale také velmi vstřícným kamarádem, dokonce ohleduplným k dětem. "I pastevci přece odcházeli ke stádům a pak jejich rodinu hlídal šarplaninec a hrály si s ním děti, dělal společnost ženě...," tvrdila jsem. A že argesivní psi se podle standardu z chovu vyřazují.

"No, a není to krásné," rozseknul tuto debatu Dragan Drndarski, když už nás dál nevydržel poslouchat, "že šarplaninec umí být oboje. Tedy právě takový, jakého ho jeho majitel chce?"

Občas si na slova Dragana vzpomenu. Když si uvědomím, jaký skok u nás šarplaninci museli udělat. Přišli z hor, z míst, kde dobrou noc dávají místo lišek medvědi a vlci - doprostřed společnosti se zcela jiným způsobem života. Místo na řetězu mají teplé boudy a dostatek potravy a slušné zacházení. Na veřejnosti se musí chovat s přehledem a klidně, protože doba silným psům nepřeje. Část lidí dnes zapomíná, že pes není plyšák na gauč, který nesmí kousnout ani v obraně, ale také hlídač a ochránce.

Šarplaninci nebo krašáci tak jsou v současné době v Čechách a na Moravě u ovcí, aby zabránili škodné (tentokrát i lidském nejen vlkům a medvědůn) krást, stejně jako hlídají domy a různé areály nebo dělají společnost majiteli a pokud máte velkou postel, klidně s vámi v ní i bude spát jako kterýkoliv jiný pes. A pak půjde opět hlídat vás a váš majetek.

Výchova, ne výcvik

Pro šarplanince jako pastevce to platí, že potřebuje vědět, co od něj majitel chce, jaká jsou pravidla společného soužití. Obě strany je pak utužují vzájemným dodržováním, ne výcvikem. Pastevci totiž tyto psy necvičili. Vychovávali je - tak aby buď žili zcela samostatně se stádem, nebo je nechávali u domu, aby ohlídali rodinu, když sami odcházeli s ovcemi do hor. Už dvě tisíciletí a zřejmě i předtím, byli tedy tito psi vedeni k samostatnému uvažování i jednání. Museli se často nejen sami rozhodovat, jak ochránit stádo před vlkem nebo medvědem, ale i jak si ve velmi drsných podmínkách sehnat potravu a přežít.

To se samozřejmě odráží i v jejich povaze a chování. Kdo chce samostatného, inteligentního psa, který je partnerem a kterého si bude postupně dotvářet podle svých potřeb, ale respektovat jeho podstatu, bude spokojen. "Z počátku jsem myslel, že to vzdám," řekl mi majitel feny, S. Bárny. Dlouhé roky předtím měl a cvičil služební psy. "Já ji přivolal a ona šla nejprve něco vyřešit a pak přišla. Pak jsme si uvědomil, že jde o plemeno, které muselo být samostatné, takže má svou hlavu, že se to po nich chtělo. Tak jsem ji tak začal brát. A dnes jsme tak sehraní, že bych neměnil. Všechno se mnou dělá, krmí slepice, králíky, hlídá. A jak se něco šustne, hned mi to přijde oznámit. Třeba mi utekl králík. Běhala kolem mne, než mě donutila zjistit, co se stalo."

Kdo chce poslušného psa, který bude na cvičáku okamžitě(!) a perfektně provádět všechny povely, ať si raději pořídí jiné, služební plemeno. Samozřejmě, že je dobré šarplanince naučit základní povedly jako sedni, lehni, zůstaň i přivolání - i když to nemusí provádět perfetkně. Tím jen zvýšíte jeho ovladatelnost jako u každého jiného psa. A je i dobře zajít na cvičák, ale spíše kvůli socializaci a pobytu mezi dalšími psy než kvůli samotnému výcviku. Při cvičení totiž musí majitel vycházet z toho, že pes bude nadšeně plnit příkazy, pokud ho to bude bavit. Pokud dospěje k závěru, že po něm chcete něco, co mu v té chvíli nedává smysl, pak se dobrého výsledku nedočkáte. A naopak - pokud najdete správnou motivaci, tak hlavně zkusit cokoliv, třeba i psí sporty.

Nenuťte je ale do těch, kde se aportuje. Zatímco štěně, případně dorostenec vám bude s nadšením nosit míčky a různé aporty, jak bude šarplaninec dospívat, začne o tuto "hru" v drtivé většině ztrácet zájem. Pastevci totiž sklony k aportu u svých psů potlačovali jako nežádoucí vlastnost. Chtěli tak zabránit tomu, aby dospělý šarplaninec nedostal chuť někam přenášet malá jehňata. A pozor při jakékoliv aktivitě u štěňat a dorostenců na zátěž kloubů a šlach, hodně se toho dá v době růstu zkazit.

Nicméně za dobu, kdy šarplaninci v Česku jsou, už někteří úspěšně složili základní zkoušky z poslušnosti, jedna fena měla dokonce záchranářské zkoušky a podobně. A když jsme začali pořádat letní tábory se šarplaninci a krašáky, aby se psi mohli dobře socializovat - rychle jsme zjistil, že většina z nich nemá problém chodit po kladině, přes houpačku a zdolávat další překážky nebo dokonce prolézat tunelem.  Ale je to jako u lidí. Každý je individualita.

Nejšťastnější ale jsou, když je necháte samostatně jednat. Sami si vyhodnotí situaci a sami se rozhodnou, jak ji řešit. A nemusí jít jen o samotné hlídání. Jsou velmi vynalézaví. Je například šarplaninka, která se sama naučila rozsvítit si, protože nechtěla být ve tmě. Nebo zazvonit na sousedy, když u nich její majitelé byli podle ní příliš dlouho na návštěvě. Viděli jsme, jak šarplaninec dokáže přelézat "karysíť" jako kočka, protože byla příliš vysoká - přes dva metry - aby ji přeskočil. Další šarplaninka například umí při podávání packy rozlišit pravou a levou nohu...

Jaký tedy je

Především je výborný hlídač. I proto ho srbská armáda začala po 1. světové válce používat jako služebního psa především k ostraze objektů. A svůj chov šarplaninců má srbská armáda dodnes.

"Je věrný svému pánovi a přátelský k osobám z domu, kde žije, které zná," napsal o něm rakouský kynolog F.B. Laska. "Vůči cizím je nedůvěřivých a nebezpečný. Nevyhledává rvačky, avšak když je vydrážděn, bojuje velmi statečně proti případným zlodějíčkům. Tomu, kdo s ním dovede zacházet, je dobrým spolehlivým přítelem."

Podle standardu je to silný, inteligentní pes, který není zbytečně agresivní (agresivní jedinci se z plemene vyřazují stejně jako bázliví). Má svou hrdost, zdravé sebevědomí a očekává, že ho budete brát jako partnera. Křivdu dokáže rychle rozeznat a pokud s ním nejednáte férově, ztratíte jeho důvěru. Proto se mu v domovině říká rytíř něžného srdce.
Na majitele si vytváří velmi silnou vazbu. Pastevci tuto vlastnost utvrzovali. Potřebovali, aby psi ponechaní u stáda měli na toto stádo velmi silnou vazbu. Aby se cítili součástí, protože pak ovce v nebezpečí neopustili, ale za každou cenu je bránili. Stávalo se, že pokud ve stýdu nebyl silný beran, vedl stádo pes. Tato silná vazba se utvrzuje i v případě, že se štěně naváže na člověka.

Proto se někdy uvádí, že je to pes jednoho pána. Nemyslí se tím ale (jak si někteří lidé mylně vykládají), že mimo něj všechny lidi ignoruje. Šarplaninec si z rodiny vybírá toho, u koho vycítí vnitřní sílu, vůbec přitom nemusí jít o sílu fyzickou. I vlčí smečku nevede vždy nejsilnější, případně nejagresivnější vlk/vlčice, ale ten jedinec, který zajistí úlovek třeba právě svou inteligencí. Rodinu pak bere šarplaninec jako svou "smečku", ve které má dané místo a podle toho spolupracuje s ostatními členy.

Má jak se říká sloní paměť. Pamatuje si třeba lidi, kteří k němu byli nepřátelští velmi dlouho, stejně jako různé životní situace. Vše pak vyhodnocuje a sám si dělá závěry. A pokud má příležitost, rád si i po dlouhé době vyřídí staré dluhy.
Má velmi rychlé reakce. Člověk se musí naučit rozeznávat jemné odstíny v jeho výrazu, protože velmi rychle přejde z klidu třeba do útoku. Spíše než o mimiku jde o výraz očí.

A je také spolehlivý. Co ho naučíte, co pochopí, že od něj chcete, to udělá.

Co říká standard

Standard, který vznikl před půl stoletím, byl napsán podle psů v horách. Tomu odpovídá uváděná výška i váha. Jak se zlepšovaly podmínky života lidí, zlepšovala se ale i kondice psů. Tvůrce standardu s tím zřejmě počítal, protože do něj uvedl, že vyšší jedinci jsou žádanější. V Srsku i Makedonii se tak stále vedou diskuze o tom, jaký typ šarplanince je skutečně tím nejideálnějším a kdo tedy má na svém dvoře toho nejsprávnějšího. A hned tak určitě neskončí.

"Ideální (nebo obvyklá) výška pro psy je tak 68 až 70 centimetrů, pro feny 65 až 68 centimetrů," řekl například na klubové výstavě šarplaninců v Litoměřicích v květnu 2015 Bratimir Bjelica, mezinárodní rozhodčí a chovatel šarplaninců, který je v Srsku považován za nestora plemene. "Ale samozřejmě to může být i o něco více, ale i méně. Důležité je, aby pes nebo fena odpovídali typu." 

O správné výšce se chovatelé na Balkáně dohadují dodnes. Je zajímavé, že na výstavách třeba v Srbsku v současné době (2019) vidíte spíše menší psy, na horách s ovcemi psi střední výšky a vyšší.  Je to dáno i tím, že v Srbsku používala šarplanince armáda - hlavně ke strážní službě s hlídání objektů -  a měla zájem o tmavé a spíše menší psy. V horách je zájem, aby byl u stáda pes, který se dokáže postavit šelmám, tedy vlku a medvědovi. 

Šarplaninec tedy není natolik ustálené plemeno, aby si všichni psi byli podobní jako vejce vejci. Ostatně řada lidí právě v tom vidí jejich kouzlo. Každý pes nebo každá fena je individualita - barva může být od bílé po tmavě vlkošedou, vyřazující je pouze černá, viditelné sliznice ale musí být tmavě pigmentované i u světlých psů. Oči jsou tmavě kaštanové - pastevci jim dávali přednost, protože psů se světlýma očima se ovce bojí, připomínají jim vlky. Srst mají hrubou, sama se čistí, nevyžaduje tedy zvláštní péči, pouze občas provzdušnit vyčesáním.

Rozmanitost plemene je dána i tím, že chovatelé v zemi původu mají dodnes zázemí ve psech z hor. Tedy mohou oživovat krev, slovy odborníků genetickou výbavu - šarplanincům zařazením takzvaných izvorných, tedy "přírodních" psů ze pohoří Šar do chovu. Podmínka je jediná - musí odpovídat standardu.

Co vše sjednocuje - je odvážná povaha šarplaninců a velmi silná vazba na majitele, pokud si svého psa umí získat.

Pro koho se hodí

Šarplaninec nepotřebuje ke svému štěstí horské pastviny, velmi rád přijme za své jakékoliv území, třeba zahradu. Důležité pro něj je mít svůj úkol - tedy hlídat. Vhodný je proto pro každého, kdo mu může tyto podmínky nabídnout.

Spolupracovat pak bude - jak už bylo uvedeno - s každým, kdo bude respektovat jeho samostatné rozhodování. 

standard ZDE

Pes - žlutá (oficiálně pískově šedá) barva, říká se jim karabaš







Světle vllkošedá fena