tornjak

Téměř vyhynul, zachránili ho nadšenci

standard ZDE 

V   sedmdesátých letech 20. století začala systematická práce s hledáním horského pasteveckého psa, který je dnes známý jako tornjak. Jejich potomci téměř vyhynuli. Několik nadšenců se proto v té době pustilo do hledání psů a fen, se kterými by mohli začít chov a jednou pro vždy toto plemeno ustálit. Jejich výběr jak vzhledu, tak povahy, vycházel z církevních zápisků o těchto psech z roku 1067 a 1374. A podařilo se. Dnešní tornjak je tedy skutečně takový, jaký byl i před téměř tisícem let.

Je to silný, pevný a skoro kvadratický pes. Vícebarevný či dvoubarevný s hustou a dlouhou srstí s charakteristicky nošeným bohatě osrstěným ocasem. Hlava, uši, přední část nohou a tlapy mají kratší hustou srst. Na jiných místech měla být srst dlouhá a vytvářet hřívu na krku, zároveň je dlouhá srst i na trupu, zadní části nohou a ocasu.

Především je to pastevec

Tornjak je pes, který žije venku a tak ho i matka příroda stvořila, aby zvládal všechny nepřízně počasí. Z tohoto důvodu je jeho srst takříkajíc samočistící. Sama se velmi rychle čistí a z kožichu rychle vypadávají cizí tělesa. Blátivé místo, kde se před chvílí tornjak válel, je plné suchého bláta a pes odchází jako bychom ho právě vyčistili. Hustá podsada chrání jak před chladem a větrem, tak zůstává téměř až suchá, když pes vyleze z vody.

Tornjaci jsou pastevečtí psi a svou práci - hlídání stáda ovcí - dělají dodnes. Nicméně jako ostatní pastevečtí psi jsou i tornjaci v dnešní době pořizováni spíše jako hlídači pozemků svých majitelů anebo jako domácí mazlíčci.

Jsou také výbornými kamarády dětem. Milují je a jsou v jejich společnosti nadmíru opatrní a trpěliví. Mnoho těch, kteří s tornjakem vyrostli, si pro své děti opět volí tornjaka jako prvního psího kamaráda.

Dobrosrdeční, ale...

Povahu má typickou pro pastevecké psy: mírnou, dobro-srdečnou. Především jsou klidní a mají rádi řád a harmonii. Ke členům rodiny jsou něžní a emotivní. Pokud jsou správně sociali- zováni, jsou i tolerantní k cizím lidem mimo své teritorium. Jejich teritoriální pud je totiž velmi silný jako u všech pastevců. Jsou sebevědomí a samostatní, a tak pokud se kolem jejich teritoria začíná dít něco neobvyklého, ihned začnou se zájmem vše sledovat a v případě potřeby se chovat obranářsky. Hlídací pud není třeba u těchto psů nijak vyvíjet, přichází sám s tím, jak pes dospívá.

Tornjak je smečkový pes. Smečka ale funguje dobře, pokud všichni znají pravidla, která musí být jasná a jednoznačná. Tornjaci pravidla uznávají, pokud jsou jim prezentovaná způsobem, který odpovídá podstatě pasteveckého psa. Jinak se každé pravidlo pokusí změnit ve svůj prospěch. Tedy je důležité psa vychovávat - komunikovat s ním srozumitelně a vždy vytrvat a porušení pravidel potrestat (ne fyzický!, ale psa usměrnit, aby pravidlo dodržel).

Potřebuje jasná pravidla

Toto plemeno je výrazně dominantní nad jinými psy. U tornjaka se musí vědět, kdo je hlavní vůdce "smečky", kdo je ve všem první. Velkou roli samozřejmě tedy hraje majitel. Když je pevné ruky, psi budou klidnější a bude mezi nimi méně roztržek.

Oficiální popis tornjaka zní: "Typický dospělý tornjak je klidné, na pohled lhostejné zvíře, ale velmi bdělý hlídací pes. S blízkými osobami je nadmíru emocionální. Pokud žije ve smečkách s více psy, prokazuje výrazné sociální vazby. K cizím osobám a zvířatům není zpravidla výrazně agresivní. V situacích, které to vyžadují, napadá i o dost silnější protivníky. Přitom působí opatrně, ale na druhou stranu je uvolněný, vytrvalý a dokáže být velmi nepříjemný v konfliktních situacích."

  • Tornjak je původně z centrální části Bosny a Hercegoviny, z hory Vlasić a okolních kopců
  • První oficiální zmínka je z roku 1067 v církevních dokumentech, plemeno je podstatně starší
  • První oficiální popis je z roku 1981 z bývalé Jugoslávie. Po jejím rozpadu se plemeno snažilo zaregistrovat jako své i Chorvasko, kam se rozšířil ve 20. století.
  • Dnes plemeno známe jako bosensko hercegovinsko chorvatského ovčáckého psa - tornjaka. Standard byl FCI zaregistrován 5. 10. 1990.
  • Do Česka byl první tornjak přivezen v roce 2012. Šlo o fenu a ta zahynula. První odchov se podařil až v chovné stanici Tor Bohemia v roce 2014.



NA FOTU: tornjak pes, dole fena

  • Tornjak je původně z centrální části Bosny a Hercegoviny, z hory Vlasić a okolních kopců
  • První oficiální zmínka je z roku 1067 v církevních dokumentech, plemeno je podstatně starší
  • První oficiální popis je z roku 1981 z bývalé Jugoslávie. Po jejím rozpadu se plemeno snažilo zaregistrovat jako své i Chorvasko, kam se rozšířil ve 20. století.
  • Dnes plemeno známe jako bosensko hercegovinsko chorvatského ovčáckého psa - tornjaka. Standard byl FCI zaregistrován 5. 10. 1990.
  • Do Česka byl první tornjak přivezen v roce 2012. Šlo o fenu a ta zahynula. První odchov se podařil až v chovné stanici Tor Bohemia v roce 2014.
  • 7. 11. 2017 bylo plemeno tornjak uznáno FCI, zařazeno zůstalo ve II. skupině